Levine, Heller: Citové pouto

Jak funguje partnerský attachment? Co jsme se naučili, v sobě vypěstovali, nebo bylo vypěstováno, to v podstatě žijeme v našich vztazích. Vydupeme si lásku? Vyvzdorujeme? Vybrečíme? Dostaneme ji z pozice oběti, nebo před ní utíkáme, protože „svoboda je přece nejcennější komodita“? 

No, ani jedno není tak úplně zdravé a bohužel platí, že protiklady se přitahují a takováto dramata si sobě navzájem zahrát umí právě lidé z opačných konců extrému. Ti, kteří se k sobě nejvíce přitahují. Ti, kteří si jsou jistotou, že si navzájem budou tímhle vším kořenit život.

A tak se stane, že minete poklad na cestě….

Podívejme se do knížky na jednu z nejzajímavějších pasáží:

„Partnerství lidí s úzkostným a jistým attachmentem se v mnoha ohledech liší od partnerství osob s úzkostným a vyhýbavým typem citového pouta. „Jistý“ partner je upřímný, stabilní a jedná zpříma; nemá strach z blízkosti a nepochybuje o tom, že si zaslouží lásku. Nechodí dlouho kolem horké kaše a nehraje žádné vztahové hry. Nevysílá mnohoznačné signály, nemá pochybnosti a není ve stálém napětí. Při takovém setkání zůstává vztahový systém „úzkostného“ člověka v poklidu. A to je problém, protože mnozí lidé s úzkostným attachmentem si na základě svých předchozích zkušeností pletou aktivovaný systém vztahového chování s láskou a pokud je setkání zanechá klidnými, myslí si, že to asi nebyl ten pravý; klid je v jejich představách spojen s nudou a nezájmem.“

A TAK SE MŮŽE STÁT, ŽE SI DÍKY SVÝM CHYBNÝM PŘEDSTAVÁM NEPOVŠIMNOU POKLADU LEŽÍCÍHO NA JEJICH CESTĚ.

Jací lidé se přitahují, záleží na nich?

Kdepak, není to náhoda, koho si k sobě přitáhnete, s kým navážete vztah. „Já za to nemůžu, to ono samo!“ Tak úplně to neplatí. Vždycky to je jistý typ vztahového chování, a nejčastěji, jak autoři píšou, si pleteme navyklé vzorce vztahů, a lásku. Kniha nepotěší toho, kdo čeká, že osud a cosi zázračného za ně jednou toto vyřeší. Ano, úzkostný člověk může přijít k trpělivému jistému člověku a jeho úzkost se po letech rozpustí. Ale čím výraznější je navyklý vzorec, tím výrazněji bude takový člověk vyhledávat vztahy s vyhýbavými lidmi, protože s nimi má jistotu stále stejného známého vzorce dramat. Dobrá zpráva je, že se to dá přeučit.

Záleží na vás, koho k sobě přitáhnete, ale když použijete analýzu a rozum, může být výběr mnohem šťastnější.

Spousta tipů a rad: Kniha nad zlato

Je to téměř třista stran o těchto kombinacích úzkostných, vyhýbavých i jistých typech lidí, spousta vysvětlování, proč tomu tak je, a na jakém základě si svoje vztahové vzorce uvědomovat. Někdy žasnete nad uvedenými příklady, které jsou přesně ze života, žasnete nad problémy  a myšlenkovými i emotivními procesy jiných lidí. Pozastavíte se nad tím, že skutečně ten druhý nemusí vůbec chápat váš postoj a to z jednoduchého důvodu: protože ho jednoduše nechápe! Že to, co je pro nás normální, nemusí být normální pro druhého. A možná to není vhodný typ myšlenky nebo chování pro normální život.

A odtud se můžeme odrazit. K dlouhé cestě úlevy v partnerství.

Jednoznačně jedna z nejlepších knih na partnerské téma. Vystoupala na samý vrchol pomyslné hitparády a… nejspíše tam dlouho zůstane. Tohle je totiž trefa do černého!

Kniha, která pomůže neminout ten poklad na životní cestě, pomůže lépe porozumět i vztahu, který tvoříme s dětmi, abychom jim do života dali co nejmenší zátěž a naučili je zdravým vztahům.

O autorech:

Rachel S.F. Heller: Sociální psycholožka, studovala na Kolumbijské univerzitě a strávila dětství různě po světě, je nadšenou cestovatelkou, přednášela, pracovala jako konzultant pro velké firmy a nyní má psychologickou praxi pro rodiny a páry.

Dr. Amir Levine: Psychiatr a neurovědec, který při studiu na Kolumbijské univerzitě pomáhal matkám, aby si k dětem vytvořily bezpečné citové pouto. Jeho terapie a teorie vztahového attachmentu odhalila spoustu souvislostí s tím, jak se chováme ve vztazích, jak cítíme a reagujeme.