Má Menna Van Praag recept na štěstí? Štěstí, láska, čokoláda...
RECEPT NA ŠTĚSTÍ: Menna van Praag: Štěstí, láska, čokoláda
„Občas se stávalo, že Mayu na okamžik opanoval pocit, že tajemství štěstí se skrývá někde blízko, těsně mimo její dosah. Když ji například ve vzácných chvílích zaskočil pocit dětské radosti poté, co se sklonila nad míru s těstem, aby si přivoněla k cukru, nebo když zahlédla sluneční světlo přes zlatisté listí. Aniž by věděla jak a proč, dotkla se jí vzpomínka na něco, co kdysi znala a vyloudila jí úsměv na tváři. Najednou se před ní otevřel celý jasný a zářivý svět a na krátkou nádhernou chviličku Mayu zaplatil pocit tepla a klidu. Ale za vteřinu to bylo pryč…“
Dopoledne, které jsem s touto knihou strávila jsem okořenila pečením domácího dalamánku a různorodých experimentálních vepřových závitků
A bylo to krásné, snad proto, že právě Štěstí, láska, čokoláda mě utvrzovalo v přesvědčení, že člověk má být především sám sebou.
Nádherný obal nadchne…
… a věřte mi, že nadchl i samotnou nizozemskou autorku Mennu de Praag a tady nakladatelství Synergie, které knížku vydal, nešlápl vedle. Já jen podotýkám, že dekorační kočičí jazýčky jsem nesnědla...
Konvalinkový křest
Stejně jako s kmotrou, která v Čokoládové cukrárně, tuto knížku minulé úterý pokřtila. Naďa Konvalinková je příjemná žena a pokud si nějak máme představit hlavní hrdinku knížky, pak třeba právě jako jí.
Maya má pár kilo navíc a je celkem nešťastná. Vede svou malou cukrárničku plnou čokolády, zákusků a muffinů jen z úcty k památce své matky. Čokoládou a sladkostmi zajídá všechny křivdy světa a obrovskou nenaplněnost. Potom jí do života začnou vstupovat různorodí lidé – není jich moc, o to výraznější však jsou. A jak to tak v životě bývá, začnou její život ovlivňovat a vést ji na správnou cestu. Že to pro Mayu nebude práce lehká, je nasnadě. S jejími obavami bojujeme každá, ať už jsou to obavy finanční nebo obavy, že zůstaneme samy.
A potom začla Maya zářit možná právě tak, jako paní Naďa Konvalinková.
Při křtu se podávaly naprosto stejné čokoládové bonbony, jaké vás svádí na obalu knihy. Vyráběné majitelkou Čokoládové cukrárny přímo na míru!
Nepřeslaďte se!
Příběh začíná v podzimní čas, po prvních 40 stránkách po vás přebíhá husí kůže, začínáme se s autorkou dotýkat hlubokých lidských pravd. A je jedno, že v oné knížce za okny cukrárny prší a je nevlídný den. Sdílela jsem s Mayou její zoufalou touhu žít život ve vnitřním klidu, a tak moc ho chtít najít. Ona ho ve svých rukou už měla, jen se bála ho realizovat. A tak jednoho dne přece jen zavírá cukrárnu a píše knihu. Když už si skoro myslíte, že přijde přeslazený happyend, přijde realita života, možná v té houpačce, na které se Maya občas nachází, lépe pochopíme, proč štěstí nepřichází tehdy, když už si MYSLÍME, že na něj máme nárok. Co je však na knížce poněkud přeslazené je to obrovské zdůrazňované množství dortíků, muffinů, čokolády a zákusků, které ubohá Maya nasouká do svého těla.
„Uvědomila si, jak naříkalo, když ho nenáviděla, když ho nechala hladovět a trpět nebo když ho cpala jídlem a dávala tak najevo, jak moc jím opovrhuje.
„Dokud mě budeš nenávidět,“ říkalo její tělo, „budu těžké, protože nesu břímě bolesti. Naplň mě namísto nenávistí láskou. Protože láska je lehká a nenávist těžká. Pečuj o mne, rozmazluj mě, važ si mě, miluj mě bezvýhradně. Začni mě mít ráda přesně takové, jaké jsem a já sundám to břímě. Zbavím se váhy a stanu se tak krásným, jak je mi od narození souzeno.“
Zdroj: www.popelky.cz