Most přes navždy je hlubokým milostným příběhem

Nedá mi to a podělím se s Vámi po Jonathanu Livingstonu Rackovi ještě o jednu knížku Richarda Bacha. O příběh, který je z velké části autobiografický. Setkání s osudovým partnerem není vždy jako z růžové knihovny. Partnerský duchovní růst – tak lze označit tento něžný příběh, v jehož dialozích je moudrost sama.
Richard Bach (nar. 1936) nemohl by ten příběh vytvořit ve své fantazii, protože by ho prostě nevymyslel, tohle musel napsat sám život, tvrdí autor. Má pravdu. Leslie Parrishová je ta žena, která mu navždy změnila život.

Vplížila se mu do života tak, že přesně věděl, že je to ONA. Podobenství s draky, princi a princeznami dává pochopit podstatu a archetypy všeho, co kolem sebe potkáváme. Velmi mne zaujalo pojetí osobního bankrotu autora, jeho syrový, leč tak pravdivý boj s finančním úřadem. Vedlejší dějová zápletka, která má však pro dnešního člověka obrovský význam.
6066ZTl.jpg


Troufnu si tvrdit, že v mnohých detailech či rozsáhlých úsecích tohoto příběhu se najde snad každý. Složitý, ale nesmírně krásný příběh Richarda a Leslie je setkáním dvou obyčejných lidí, ve kterých klíčí vzájemná moudrost. Jeden táhne druhého, ten o kousek poskočí a zase jedou dál.

Žádná manželství, kterými je učiněno zadost a v tu chvíli se jeden či oba stávají pouhým závažím tomu druhému.
Jak vypadá rozhodnutí muže, který byl zvyklý na přízeň žen ve chvíli, kdy je jemně, leč důrazně postaven před nutnost se rozhodnout. Buď jedna - ta pravá –nebo nic?

„Tiše jsem chodil tam a zpátky, opisoval půlkruh ve změti telefonních šňůr. Jestli se za deset nebo dvacet let rozhodnu, že jsem se s ní neměl rozejít, kde ji pak najdu? Co když se vrátím za deset let, abych řekl Leslie, promiň! a zjistím, že je paní Leslie Parrishová-čísi? Co když jí nenajdu, její dům bude prázdný, ona bude odstěhovaná a nenechá po sobě adresu. Co když bude mrtvá, zabije ji něco, co by ji nezabilo, kdybych zítra neuletěl?“
                                 
                                                     CELÝ ČLÁNEK NAJDETE ZDE

Zdroj: www.popelky.cz