Richard Bach: Jonathan Livingston Racek. Nebojte se ŽÍT!
SVÁTEČNÍ PŘÍLOHA
Je málo knih, o kterých nevím co napsat, protože ve mně vyvolají dlouhé mlčení, v němž je obsažena všechna moudrost světa a všechna slova. A slova jsou málo.
Kultovní Jonathan Livinston Racek od Richarda Bacha je jednou z nich. V roce 1972 vynesla tato kniha autora na vrchol. A já, abych získala čas, než najdu slova, vypůjčím si autorova slova ze záložky…
„Chceš-li být šťastný, zjisti, co miluješ ze všeho nejvíce.
Je málo knih, o kterých nevím co napsat, protože ve mně vyvolají dlouhé mlčení, v němž je obsažena všechna moudrost světa a všechna slova. A slova jsou málo.
Kultovní Jonathan Livinston Racek od Richarda Bacha je jednou z nich. V roce 1972 vynesla tato kniha autora na vrchol. A já, abych získala čas, než najdu slova, vypůjčím si autorova slova ze záložky…
„Chceš-li být šťastný, zjisti, co miluješ ze všeho nejvíce.
Vrhni se do této lásky s odvahou, vytrvalostí a maximální rozhodností.
Odměnou za tvé snažení ti bude zavržení a vyloučení ze společnosti tvých přátel a blízkých.
Pokud se však odmítneš vzdát, pokud přežiješ osamělost a pevně se přidržíš své lásky, zjistíš, že máš nové přátele, novou rodinu, která tvé hodnoty a ideály sdílí. S nimi dolétneš dál a výš, než si dokážeš představit.“
Zcela záměrně jsem zvýraznila ten zlomový moment – odvržení, zavržení. Období, kdy si připadáte jiní a také okolí vás vnímá jinak. Nehodíte se jim „do krámu“. Chvíle, kterou většina lidí nevydrží, začne o sobě pochybovat, o své cestě, o sobě samém, o své zodpovědnosti vůči ostatním – a tady umírá většina našich snů, představ a krásných plánů.
Také Jonathan Livingston Racek byl zavržen.
Proto, že odmítal létání používat jen k plahočení se za mrtvými rybami, zbytkami z rybářských lodí a bitkami o kus žvance. On chtěl létání používat, zdokonalovat, chtěl létat! A tak létal, příliš nejedl a jeho život se naplňoval radostí z nových dovedností.
Vidíte tu podobnost s životem jako takovým?
Žijeme, abycho se plahočili?
Žijeme, abychom žili?
CELOU RECENZI SI PŘEČTĚTE ZDE
Zdroj: www.popelky.cz
Odměnou za tvé snažení ti bude zavržení a vyloučení ze společnosti tvých přátel a blízkých.
Pokud se však odmítneš vzdát, pokud přežiješ osamělost a pevně se přidržíš své lásky, zjistíš, že máš nové přátele, novou rodinu, která tvé hodnoty a ideály sdílí. S nimi dolétneš dál a výš, než si dokážeš představit.“
Zcela záměrně jsem zvýraznila ten zlomový moment – odvržení, zavržení. Období, kdy si připadáte jiní a také okolí vás vnímá jinak. Nehodíte se jim „do krámu“. Chvíle, kterou většina lidí nevydrží, začne o sobě pochybovat, o své cestě, o sobě samém, o své zodpovědnosti vůči ostatním – a tady umírá většina našich snů, představ a krásných plánů.
Také Jonathan Livingston Racek byl zavržen.
Proto, že odmítal létání používat jen k plahočení se za mrtvými rybami, zbytkami z rybářských lodí a bitkami o kus žvance. On chtěl létání používat, zdokonalovat, chtěl létat! A tak létal, příliš nejedl a jeho život se naplňoval radostí z nových dovedností.
Vidíte tu podobnost s životem jako takovým?
Žijeme, abycho se plahočili?
Žijeme, abychom žili?
CELOU RECENZI SI PŘEČTĚTE ZDE
Zdroj: www.popelky.cz